Setkání kněží a jáhnů na Velehradě 2015

11:00   příjezd a ubytování

12:00   oběd

14:00   Eucharistické kongresy a vývoj eucharistické úcty mimo mši svatou (Jitka Jonová)

15:30   přestávka

16:00   Eucharistie v Novém Zákoně  (Bedřich Horák)

17:30   příprava na mši svatou

17:45   mše svatá s večerními chválami

18:30   večeře

19:30   volný večer / možnost zhlédnout film

08:00   ranní chvály

08:15   snídaně

09:30   Eucharistie a kněžská služba – I. část (Antoni Reginek)

10:30   přestávka

11:00   Eucharistie a kněžská služba – II. část (Antoni Reginek)

12:15   oběd

14:00   kolokvium / diskuse

15:00–15:30 adorace (moderovaná)

16:00   mše svatá

18:00   možnost společné modlitby večerních chval

18:30   večeře

19:30–21:00 možnost tiché adorace

08:00   ranní chvály

08:15   snídaně

             ukončení

Již ve starověké církvi se začala uchovávat eucharistie, aby mohla být podávána jako viatikum a těm, kteří nemohli být na mši sv. přítomni. Uchovávané eucharistii se prokazovala úcta, která během dějinného vývoje získala různé podoby: eucharistická procesí, adorace. Od středověku věřící sice přijímali eucharistii nepříliš často (r. 1215 bylo na IV. lateránského koncilu přijato usnesení o povinnosti alespoň jednou ročně přijmout eucharistii), ale velmi často se účastnili různých pobožností před vystavenou eucharistií. Od konce 19. století papežové opakovaně vybízeli k čas­tějšímu přijímání eucharistie, tak k jejímu uctívání mimo mši. V souvislosti s liturgickou reformou II. vatikánského koncilu bylo zdůrazněno, že eucharistická zbožnost vychází z přijímání eucharistie a k němu směřuje.

Ve 2. pol. 19. století se objevila nová forma eucharistické úcty, a to eucharistické kongresy (sjezdy), které se konaly jak na mezinárodní, tak na místní úrovni. Jejich původním cílem byla obnova eucharistické úcty, a to jak mimo mši, tak povzbuzení k častému přijímání eucharistie. Postupně se kongresy zaměřovaly také na téma misií, ale i na aktu­ální problémy světa apod. V rámci kongresů je středobodem a vrcholem slavení eucharistie, k tomu mají napomoci různé aktivity (přednášky, studium, katecheze apod.) i různé formy zbožnosti.

Jitka Jonová se narodila v roce 1981. Absolvovala obor katolická teologie na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (2005), obor historie (2007) a obor dějiny výtvarných umění (2013) na Filozofické fakultě téže univerzity. V roce 2011 zakončila doktorské studium v oboru praktická teologie se zaměřením na cír­kevní dějiny obhajobou doktorské práce na téma Theodor Kohn, kníže - arcibiskup olomoucký, titulární arcibiskup peleusijský (školitel prof. F. X. Halas). Od roku 2008 působí jako odborná asistentka na Katedře církevních dějin a dějin křesťanského umění CMTF.

Zaměřuje se především na českomoravské církevní dějiny 19. a počátku 20. století v perspektivě diplomacie Svatého stolce a dějiny liturgie. K této problematice publikovala řadu odborných studií zaměřených zvláště na osobnost arcibiskupa Theodora Kohna, obsazování biskupských stolců, odraz národnostních sporů v Katolické církvi, římská studia alumnů z Moravy apod. Problematice biskupských vězení pro kněze se pak věnuje její monografie Domus correctionis Müroviensis. Korekční dům pro kněze na Mírově (1761–1850), Univerzita Palackého, Olomouc 2012. Poslední monografie se věnovaly arcibiskupům Lvu Skrbenskému z Hříště a Františku Tomáškovi: Kapitoly ze života Lva Skrbenského z Hříště pohledem Svatého Stolce, Historická společnost Starý Velehrad, Uherské Hradiště 2013. František Tomášek, kněz, katecheta, profesor a „ilegální biskup“. Moravské působení Františka Tomáška, Historická společnost Starý Velehrad, Uherské Hradiště 2014.

Pokud hovoříme o eucharistii ve vztahu k Novému zákonu, většinou se omezujeme na pro nás notoricky známou Poslední večeři Ježíše se svými učedníky a slova ustanovení, při ní pronesená, popřípadě eucharistii předznamenávající zázrak rozmnožení chlebů. Ale skutečnost eucharistie je v Novém zákoně přítomna v daleko širším měřítku. O této její přítomnosti, o jejím významu a různých souvislostech bude pojednávat tato přednáška.

Bedřich Horák se narodil 2.10.1971, na kněze byl vysvěcen v r. 1998. V letech 2000–2003 studoval licenciát z biblické teologie na teologické fakultě Pontificia Universita~ Gregoriana v Římě. V současné době působí v pastoraci jako farář Římskokatolické farnosti Mistřín.

Antoni Reginek se narodil v roce 1948, kněžské svěcení přijal v roce 1972. Studoval na Papežské teologické akademii v Krakově a později muzikologii na Katolické univerzitě v Lublině. Tam získal titul doktora. V letech 1980–2001 plnil funkci představeného a pak vicerektora kněžského semináře v Katovicích. V roce 2005 získal habilitaci na Opolské univerzitě a v roce 2009 byl jmenován profesorem. Obdržel čestná církevní vyznamenání, byl jmenován prelátem a kanovníkem.

Aktivně působí v oblasti církevní hudby nejenom ve Slezsku, ale i v celém Polsku a zahraničí. Plní funkci kaplana Slezského svazu sborů a orchestrů, je předsedou Polského sdružení církevních hudebníků a členem Arcidiecézní komise církevní hudby v Katovicích.

[více zde: