Cílem zkoušky není ověřování teologických znalostí již získaných a prověřených na teologické fakultě, ale osvědčení o praktické připravenosti zastávat úřad faráře. K tomu je potřebná dobrá orientace ve standardních i složitějších pastorálních a morálních případech, a také znalost jak církevních, tak státních předpisů. Zkoušky jsou postupně rozloženy do procesu přípravy. Nejdůležitější témata zkouší přednášející nebo jiný odpovídající odborník. V textu jsou navržena písmenem „Z“ témata, která by měla být zkoušena. U ostatních témat postačí absolvování přednášky (někde i písemné zpracování daného tématu).
1. Služba, práva a povinnosti faráře. Služba, práva a povinnosti okrskového vikáře, farního vikáře, trvalého jáhna, pastoračního asistenta a katechety. Z
2. Katecheze: základní znalost osnov pro školní katechezi, zásadní požadavky na katechezi dospívajících a dospělých (včetně příprav na svátosti). Předpisy o bezpečnosti, kanonické mise. Spolupráce s diecézním katechetickým centrem. Z
3. Manželské překážky a dispenze, včetně státních předpisů o sňatku, diecézních formulářů, žádostí o dispenze. Řešení složitějších případů v oblasti manželství. Zásady pro pastoraci rozvedených, homosexuálů a osob s jinou nestandardní sexualitou. Z
4. Vedení katechumenátu dětí školního věku a dospělých.
5. Služba slova, homilie. Supervize homiletiky – předložení deseti promluv při různých příležitostech: neděle, všední den, svatba, pohřeb, veřejná slavnost v obci apod.
6. Slavení neděle a nedělní liturgie.
7. Slavení svátosti smíření, praktická řešení konkrétních příkladů.
8. Pastorační plán farnosti, jeho tvorba a vyhodnocování. Farní pastorační rady a farní ekonomické rady, znalost stanov. Zásady spolupráce. Z
9. Pastorace povolání.
10. Pastorace nemocných.
11. Pastorace závislých.
12. Pastorační rozhovor.
13. Práce s mladými lidmi. Spolupráce s diecézním centrem mládeže.
14. Rodinná pastorace. Spolupráce s Centrem pro rodinu.
15. Duchovní doprovázení věřících.
16. Praktická práce s Biblí.
17. Malá společenství.
18. Evangelizační metody.
19. Charita – zásady pro rozvoj místní farní charity a základní znalost o práci na diecézní úrovni.
20. Média – prostředky komunikace na diecézní a farní úrovni: základní vědomosti o vycházejících diecézních tiskovinách, o obsahu internetových stránek diecéze a o tvorbě, náplni a distribuci farních věstníků a farních internetových stránek. Zásady pro příspěvky faráře (nebo farnosti) do místních nebo krajových médií a pro kontakt s redaktory tisku, rozhlasu a televize (zvláště v situaci, kdy se řeší nějaká místní citlivá otázka).
21. Spiritualita diecézních kněží, podpora vzájemné spolupráce a kolegiality.
22. Ekumenismus: smíšené sňatky, účast na svátostech, společné bohoslužby. Z
23. Základy komunikace.
24. Společenská etiketa.
25. Občanskoprávní minimum – pracovně-právní vztahy, spolupráce se státní správou a samosprávou apod. Z
26. Uspořádání kanceláře – spisový a skartační řád, vizitační a předávací protokoly, farní kronika... Z
27. Farní hospodaření: ekonomická rada farnosti (včetně základní znalosti stanov), evidence majetku, farní účetnictví, daně, sponzoři, smlouvy, intence, deník jízd... Z
28. Směrnice pro správu majetku a pro údržbu památek. Z
29. Směrnice ČBK pro údržbu památek, varhan, zvonů, pro vedení farní kroniky, pořádání koncertů – základní znalost. Z
30. Spolupráce s dalšími institucemi ve farnosti: klášter, nemocnice, církevní škola apod. Z
31. Tábory dětí – základní znalost předpisů. Z
Zkoušky pro ustanovení farářem, ČBK (2004), strana 3 - 5.